Piere Curie
Marie Curieová - Sklodowská
1867 až 1934
1859 až 1906
objev radia a polonia
Rodina Curie je ve vědě velice známá. Pierre Curie spolu se svou manželkou
Marií Skłodovskou-Curie učinili průkopnické kroky v odhalování tajemství
radioaktivity a položili základy novému odvětví fyziky. V tomto článku
zmiňme alespoň některé skutečnosti ze života Pierra Curie, motivem je
devadesát let uplynulých od jeho smrti.
Zpočátku se vědecká dráha Pierra Curie shodovala se zájmy bratra
Jacquesa, později hledal přírodní zákonitosti se svojí ženou Marii Skłodovskou-Curie.
Jako manželé psali první stránky historie radioaktivity a jejího využití.
I další generace Curie u radioaktivity zůstala. Není rodičů a dětí, kteří
by dohromady byli třikrát poctěni Nobelovou cenou (1903 P. Curie, M. Curie, H.
Becquerel, 1911 M. Curie, 1935 F. Joliot-Curie, I. Joliotová-Curie).
Pierre Curie se narodil 15. května 1859 v Paříži. Ačkoliv měl bratra,
vyhledával samotu. Zažil Komunu. Tehdy spolu s otcem - lékařem - pomáhal
odnášet raněné do klidu dvora nedaleko barikád. Když se dějiny trochu
posunuly, věnoval se již jen poznávání zákonitostí přírodních jevů.
Domácí rodičovskou výuku vystřídal Albert Bazille, matematik a latiník.
Pierra Curie velmi ovlivnil i profesor Leroux svými přednáškami z fyziky na
pařížské univerzitě, po studiích přijal místo demonstrátora u profesora
Desaainse na Sorboně.
Z "pomvěda" se brzy stal kolega, alespoň tak se jeví společná
práce obou při publikaci výsledků hledání vlnových délek tepelných
paprsků při nízkých teplotách. Do dalšího děje vstoupil bratr Jaques.
Pracoval v mineralogickém ústavu a zkoumal krystaly. Ze společného úsilí
při studiu fyzikálních vlastností krystalických minerálů vzešel první
velký objev - piezoelektřina (1880) - jako důsledek působení tlaku na
krystal, i děj opačný - deformace krystalu v elektrickém poli.
První samostatné vědecké výsledky přineslo P. Curie zkoumání
magnetizmu. Pracoval s látkami při teplotách až 1 400 °C a přitom nalezl závislost
mezi magnetickou susceptibilitou a teplotou. Zjistil, že magnetizace
paramagnetické látky je nepřímo úměrná teplotě, feromagnetické
vlastnosti látek vždy zanikají při určité teplotě (Curieova teplota), u
diamagnetických látek susceptibilita na teplotě nezávisí. Snad magnetizmus
opustil předčasně, jeho přítel Pierre Weiss přece jen v díle pokračoval
a tak vztah mezi susceptibilitou c a teplotou se dnes nazývá Curieův-Weissův
zákon
kde C je konstanta, T teplota látky, Q Curieova teplota. Roku 1895 předložil
P. Curie disertační práci z magnetizmu a tím ukončil činnost v této
oblasti fyziky. Další cestu ovlivnil jeho sňatek s Marii Skłodovskou.
V roce 1898 společné objevili radioaktivní prvky polonium a radium. Toto
konstatování skrývá v sobě usilovnou práci, pečlivou, důmyslnou i
fyzicky namáhavou, vždyť zlomky gramu radia na laboratorní misce měly původ
v tunových hromadách z Čech dovezeného smolince. Ve společné práci přišel
velmi vhod dřívější zájem P. Curie o magnetizmus. Jako velký znalec
tohoto fyzikálního oboru podrobil záření testováni v magnetickém poli, a
hle, záření bylo dvojí povahy: jedno záření magnetické pole prakticky
neodklánělo z původního směru (záření a), druhý typ se naopak velmi
snadno v magnetickém poli zakřivoval (záření b). Pronikavost záření a
velmi rychle klesala se vzdáleností, kterou ve vzduchu urazilo. Zcela se
pohltilo ve několikacentimetrové dráze, pronikalo-li kovem, stačil na jeho
pohlcení např. hliníkový plíšek silný 0,02 mm. S mnohem dokonalejší
technikou poopravili později fyzikové hodnoty doletu získané P. Curie pouze
o milimetry.
Manželé Curie si také povšimli záření vycházejícího z předmětů
vystavených dříve přímému radioaktivnímu záření. Cesta k objasnění
jevu nevedla tentokrát prací společnou. Indukovaná aktivita, jak se jev v
tehdejší odborné literatuře nazýval, zaujala E. Rutherforda, potvrdil ji i
u thoriových solí a snažil se o první výklad: Primární radioaktivní
zdroj produkuje radioaktivní plyn a ten je ve vzduchu unášen daleko od
zdroje. P. Curie nejprve s Debiernem a s J. Dammem určil křivku průběhu
sekundárního záření v závislosti na čase (matematicky je křivka rozdílem
dvou klesajících exponenciál). Posléze ovšem oba původní Rutherfodovu
teorii přenosu radioaktivity plynem zavrhli. Propracovali novější
Rutherfordovy poznatky o přeměně prvků v důsledku záření. Cesta vedla k
objevu rozpadových řad.
Spolu s A. Labordem zkoumal P. Curie i tepelné účinky radioaktivního záření.
Zjistil, že 1 gram radia uvolní za hodinu 418,6 J tepla.
Popálenina, kterou si P. Curie úmyslně způsobil přiložením chloridu
barnatoradnatého na kůži po deset hodin, se hojila 52 dní s stala se součástí
prvních pokusů s účinky záření na organismus.
Největších poct se P. Curie dočkal krátce před smrtí. V roce 1904 se stal profesorem na Sorboně, předcházelo udělení Nobelovy ceny a ceny Osirisovy. Sražen koňským potahem P. Curie 19. dubna 1906 zemřel.